O víkendu 23./24.2. hlásili meteorogolové krásné počasí a to v kombinaci s naším hladem po nějaké akci a nejlépe frisbee-akci :-) způsobilo, že jsem vyrazili na výlet k našim kamarádům do Nymburka.

Jeli jsme vláčkem, jímž Ari jezdí MOC ráda a počítali jsme s tím, že tam přespíme. Na cvičák jsme dorazili něco kolem jedné hodiny a do dvou sledovali psí školku, která na place zrovna probíhala. Dělali jsme něco jako rušivý element, ale někdy nebyl očividně ani potřeba ... pejsci si vystačili se svou hlavinkou sami :-), takže nebyla nouze o veselé okamžiky. Kolem druhé hodiny jsme se přesunuli na mnohem větší prostranství - fotbalové hřiště, kde jsme si hodlali protáhnout po zimě stuhlé svalstvo.
No, musím uznat, že absence házení se na mě HODNĚ podepsala :-( Pokud chci po Ari, aby chytala, musím se do toho znovu pořádně opřít, jinak nevím nevím...ta moje pravá ruka je nějaká levá :-) Ari se zhostila chytání s vervou jí vlastní a chytala by do roztrhání těla. Co mnohem hůře nesla bylo uvázání, čehož nebyli ušetřeni ale ani ostatní pejsani. Vím to o ní, ale nedalo se nic dělat. Výsledkem byl výraz utýraného psa z útulku, který Arinka tak bravurně ovládá :-)

Hřiště jsme opouštěli skoro za tmy, kdy na házení už moc vidět nebylo a vydali se na cvičák, kde jsme skoro do rána kecali...nutno říci, že příjemně.

Ráno mě Arinka vzbudila kolem půl 8 - po pár hodinách spánku smluveným znamením, které značí, že "musí nutně ven". Inu protřela jsem neprospalé oko a vyvedla ji ven po náročném kličkování mezi směsicí polospících borderek, parsonkou a jednou nevrlou dobrmankou :-) Venku se ale ukázalo, že madam nemusela, pouze se jí už nechtělo spinkat...bych jí nejradši uškrtila!!! Co se dalo dělat, při představy náročného tance zpět do pelechu i jen na jednu hodinu jsem se rozhodla rozhýbat své polospící tělo na mrazivém povětří...uf, jak náročné :-) Ari byla jiného názoru a užívala si volnosti na place.

Dopoledne jsme se vydali házet opět na fotbalové hřiště a báječný víkend pokračoval odpoledne na cvičáku, kde se konal kurs dogdancingu. My jsme měly v plánu ale odborné zkouknutí našich chyb v poslušnosti místním zpřáteleným předsedou :-), tudíž jsme se dogdancingu neúčastnili.

Ona ta zkouška zkoušky stačila :-D :-D Ari zvládá základní poslušnost - řekla bych. Ale po celém víkendu házení v cizím prostředí jsem toho po ní už chtěla moc. První zásadní problém bylo vodítko, které bere jako nutné zlo. Chůze u nohy tedy připomínala výlet na popraviště :-) Jak předseda Mára trefně poznamal - byla nějaká "chcíplá". Přivolání se též nezdařilo - neměli jsme totiž "odvolání". Takže Volno musíme natrénovat. Zatím jsme se spokojili s náhražkou odběhnutí za dobrotou. A pak přivolání jako víno ;-) Obraty za chůze i na místě jsme zvládly a přišel na řadu Arinčin milovaný aport...
Odhodila jsem klacek, Ari Aport a ... madam se na mě od nohy podívala jako že :Co je? Přísahám, že prvně v životě nevyrazila za aportem :-) v tu ránu se mě zhostil záchvat smíchu (lepší, než vražedný záchvat :-) ) a po druhém povelu vyrazila....aby s klackem zalehla a začala ho hlodat :-D Marek nevěřícně koukal, zda s TÍMHLE chci FAKT dělat zkoušku.... Snažila jsem se mu vysvětlit, že je unavená...což dokázala tím, že do 5 min po zkončení naší (nebo spíš MOJÍ) snahy cvičit usnula.

Když se probrala, beznadějně se zamilovala do opodál stojícího kavalíra a jako že se cizích psů bojí a straní, tak na tohohle dorážela, až se to na mladou paní neslušelo :-D
Přišlo pozdní odpoledne a my se musely vydat na cestu domů, abychom stihly dojet rozumně a já se stihla připravit na nadcházející pracovní týden...

Víkend se fakt vydařil. Sluníčko v neděli svítilo jak na jaře, strávili jsme pohodový víkend s pohodovými lidmi ... a bylo fajn. Už se těšíme na další !!