Jak jsme lovili kočku
Neděle ráno...CRRRR CRRRRRRRRRR dětský smích a hlasité povídání pod oknem.
"Ahoj Martine, u nás na sloupu sedí zrzavá kočka, není vaše?!" slyším dětské hlasy, které se ke mně linou otevřeným oknem.
VRZ (sakra ty síťkové dveře by potřebovaly namazat) "Mamko, prej jestli nemáme kočku na sloupu u sousedů, jdu se tam podívat." "Cože?! Jo, jdi. No je fakt, že jsem jí od rána neviděla!" "Hm, jdu." BUCH, zavřel dveře.
Ležím v klidu dál, takovej zrzounů je v okolí hafo...Brácha se vrátí s tím, že to naše není a bude klidné nedělní dopoledne...
BUCH (ježiš ty vrata mlátěj), VRZ "Hele, tak je to naše kočka.... Ježiš marja, to ja ale blbka! Co s ní?"
"No to já nevím, ... ježiš to je teda něco...jak jí sundat dolů? Kočka jedna ... a jak je vysoko?" "Nevím, vysoko, dojdi se tam na ní podívat." Ojééé, to zas bude veselá neděle teda :-D ...
VRZ, BUCH "No jo, je tam a nechce dolů." bodejť by chtěla z telefonního sloupu se leze dolů DOST blbě :-D "Co s ní budem dělat?" DUP, DUP (áááá Láďa se jde zúčastnit rokování) "Když je blbá, tak je blbá, nech jí tam, ona teplem spadne." No jo, to je fakt, ten sloup má aspoň 6 m a sluníčko dneska pálí jak o život, ještě že je Syčák zrzavá :-)
Dole se zdárně rozjíždí diskuse, jak se kočka sundá či nesundá, zda se nechá spadnout teplem :-D, jestli by se tam dal dát žebřík (no na takovej úzkej sloup a ještě k tomu náš nový hliníkový žebřík...dám radši nabít mobil, ať je z čeho volat záchranku :-) ), nebo jak tam pro ní vlastně vylézt. Bráchu to přestalo zajímat, uzavře to výrokem jemu vlastním - "Ta vaše kočka je pitomá." a odchází se věnovat svému notebooku....
Mezitím mamka neustále přemýšlí, jak tu zatracenou kočku dostat dolů. "Třeba až bude klid, tak sleze" No, to jo, už ji vidím, jak jí napadne, že z těch min 6 metrů bude muset ručkovat zadkem napřed dolů! Láďa to zakončí svým "Bude jí hic a spadne." No, taky názor. Lepší než to, že jí sundá klackem :-) Tak já asi vstanu a půjdu se dolů přidat ke sněmu :)
"Kde je ta kočka?" "No sedí u sousedů na sloupu, řve a nechce slézt!" Aha, no tak pochybuju, že sleze, až se to tam uklidní, je to strašně vysoko. Vykouknu z okna a ...na sloupě sedí zrzavá kulička chlupů, co vyděšeně zírá kolem sebe. Noooo, to bude ještě zajímavé!
Vyrážíme tedy s Vláďou okouknout situaci. U sloupu se už vystřídali sousedi, děti, okolojdoucí, někteří sousedi se zase vrátili..."Už jdete tu kočičku sundat?" Babo jedna zvědavá, vypadáme na to? Asi vytáhnu z kapsy šutr a z toho kandelábru jí srazím,ne? Babizna jedna zvědavá, no sousedka no :-/
No, je to pěkně vysoko, "Syčáku!" Kočka se podívá směrem ke mě a odpoví: "MŇÁÁÁÁU" "Syčáku!" "MŇÁÁÁU" No jo, vejška,co? Otočím se na Vláďu: "Ten náš žebřík by tam měl dosáhnout,ne?" Pomalu se kolem nás srocují děti a vylezli sousedi odnaproti a se zájmem sledují záchranářskou akci :-) "Jo, to by měl."
Jdeme domů pro žebřík. Po cestě usnováme plán - já polezu, dole bude Vláďa s bráchou žebřík jistit...Já věděla, proč si ten mobil nabít, rychlá bude mít práci :-D.
Vezmeme žebřík, "Vem foťák, až na chíře vědí z čeho jsem spadla! :-)" a celá rodinka vyrážíme zachraňovat kočku na sloupu.
U sloupu už stojí sousedi i věčně se hemžící děti. Přistavit žebřík, vysunout na max a hurááá nahoru. Kočka na nás kouká jak na spásu. "Čičíííí, pojď sem." Otočí se na mě, zamňouká, ale to je celý. No já se jí nedivím. Všichni koukají, kdo dřív sletí - jestli já nebo ta nebohá kočka :-) Doufám že ani jedna, pokud, tak ať je to ona - má 9 životů, já jen 1 O:-). Zapírám se na žebříku, jednou rukou se držím sloupu, druhou bafnu kočku za ocas a tahám...kočka ječí a snaží se zadrápnout do sloupu. Přidám na síle...Vzápětí se mi jí podaří odlepit od sloupu a kočka mi přistává na hlavě - důkladně se zadrápne AUUUUU a ... nějak mě hřeje ruka... Ta potvora mě počůrala!! Dole se všichni svíjí smíchy, no hlavně že se dobře baví. Na druhou stranu se jí nedivím - kdyby mě někdo tahal za nohu do Macochy, taky bych mu asi neděkovala! Ještě kočku spacifikovat, aby mi nepoškrábala obličej, přilepit si jí na ramena AU - zásah do krku, zabránit jí zběsilému úprku zpět nahoru, sklepat zbytky z počůrané ruky BLE a hurá dolů. Kočka už ze 3 metrů chce skákat sama. No to určitě! Snesu jí až dolů, oči má jak tenisáky :-D, všichni jí pohladí a honem s ní domů, protože je tak vystreslá, že už chce zas někam zdrhat.
Sbalíme žebřík a jdeme domů...poklidné nedělní dopoledne může pokračovat...
Kočka se doma nacpe a pak se nacpe do stínu - se jí nedivím, myslím, že má tak naakumulováno, že bude svítit a topit ještě měsíc po téhle akci :-D
P.S. Pidifotodokumentace akce bude následovat ;-)