Jedna neobyčejná cesta vlakem Praha-Čáslav
Včerejšek jsem zdárně přežila, i když plíce asi bloudí stále ještě někde na hlaváku :-)
Vběhla jsem do nějaký haly, zmatená jak beruška na letišti a lítala z jedný strany na druhou, když jsem si všimla, že svítí 16:52 a vláček bliká na odjezdový tabuli, jako že pá páááá.
Do toho ještě hlásili, že vlak je připraven k odjezdu, tak já HRRR k nástupišti - ha! Zavřeno! Příchod k nástupištím TUDY a šipka někam do hajzlu. Tak jsem se zas otočila a oni zas, že vlak tedy již je připraven k odjezdu a ukončujte nástup...takhle rychle jsem snad nezaběhla ani šedesátku v 5. třídě, kdy jsem jezdila na závody!
To 6. nástupiště bylo včera nějak svinsky daleko, lidí jak...asi někam jela celá Praha nebo co...schody jsem už na nástupiště lezla skoro po čtyřech, funěla jak astmatik..ale ten vlak TAM STÁL!!!!
Z posledních sil jsem se tam vydrápala, zle mi bylo, plíce prodejchaný naskrz, no děs!
Skočila do vlaku a práskla s sebou do prvního kupé co bylo po ruce..taky výhra :-)
Tam seděl fešný 60-ti letý ...pán? líp to nazvat neumím. Pokusím se popsat a uvidíš sama, že to není tak jednoznačný, co to bylo zač :-))
Nejdřív mě uklidnil, že jako dobrý, že už sedím, ať si vydechnu (rudá jsem byla ještě po hodině v Čáslavi!! Nekecám) a že dobrý, že jsem to stihla.
Po bližším ohledání mohu konstatovat následující - cca šedesátník, štíhlé postavy, s novýma zubama :-D (to se mi pochubil sám, nezkoumala jsem :-) a bohatou kšticí již decentně prošedivělých vlasů.
Dle ohozu i typu mluvy bych ho tipla na kámoše těch šoumesů z CaA co se bavili o véče - přihřátější tón hlasu, smích, že jsem měla co dělat, abych se nepočůrala smíchy, košilka proužkovaná, kupovaná v Kutné Hoře ve značkové prodejně na rohu (fakt značková pánská móda tam je)vykukovala zpod sportovního svetru z Majplu (Maple Jeans). Na límečku košile se vyjímal zlatý řetízek a na něm se houpal masivní přívěšek lva (že by spoluznamenec jako ty? :-) ). Černý kalhoty, bílé ponožky vytažené snad až ke krku a ZNAČKOVÉ!! (což mi asi 3x zdůraznil, že žádný od Vietmošů!!) kožené Adidasky z výprodeje, za které dal z 2.600,- jen 1.800,- - "No, nekupte to, slečno, že jo!"
Vyprávěl mi, že má nový zuby za 600,-, protože ty nastřelovací implantáty stojí jeden 1.200,-, a to má ta jeho zubařka prý ještě dobrou cenu, že i ty zuby můžou vyjít normálně na 70.000,- a to je pak blbý, když to to tělo nepřijme a musí všechny ty zuby vymlátit J
Pak se mi svěřil, že u vchodu u hlaváku našel krabičku. Že si jí nikdo nevšimnul, ani ta paní, co šla před ním a on teda jako jo, takže jí sebere.
Říkal si, že to může být klidně bomba, ale že i tak to riskne a sebere…a vida! V krabičce našel fungl nový hodinky! Pánský! No ty musely stát peněz…že jo slečno?! A aby mi dokázal jaký jsou fešácký, hned si je nasadil na ruku…hodinky byly malinko větší, takže mu z ruky padaly, ale on z nich měl radost jako malý dítě, že si je nechá zmenšit to je pár korun, co by musel dát za ty hodinky, kdyby si je kupoval… Je fakt, že hodinky vypadaly jako nové a skvěla se na nich červená vlajka s bílým křížem a nápisem Ženeva…budiž mu to přáno J
A pořád ty hodinky naklepával na ruce a jak jsou hezký a kolik mají ciferníků a div, že orloj na nich neměl…no sranda!
Cestou domů jsme pak probrali (spíš já poslouchala monolog) o jeho druhé práci, kdy čistí průmyslové podlahy takovým tím strojem, co dělá děsnej randál, a motá se tam několik kartáčů :-) protože jenom z jednoho platu by nevyžil, zanadávali jsme si na poplatky u doktorů (vděčné to téma J ), pak jsem se dozvěděla ještě cosi o spolubydlících tam od nich z bytovky…a v Kutné Hoře mi vystoupil J
No prostě zase taková normální cesta z Prahy do Čáslavi… jak to už u mě bývá zvykem J
Už se těším, až zas někam pojedu J