Sobota s Míšou
Jelikož Míšu učinil její nastávající manžel slaměnou vdovou a už věděla, že má sladké tajemství, rozhodly jsme se, že spolu v sobotu vyrazíme obhlídnout kočárky, postýlky a všechny další nezbytné věci pro miminko. Završíme to nějakým dobrým obědem a bude to prostě fajn náš holčičí den.
Ráno jsem doufala, že mě děti po náročném celotýdenním tahání jich z postelí nechají trochu pospat, ale kdepak, 7 hodin a obě malé kukačky už byly vzhůru. Super, po ničem jiném jsem netoužila. Klasické rodičovské radosti :) Vstali jsme, oblékli, nasnídali a hurá pro Míšu.
Míša dosedla do auta a v zápětí se ozvalo Eeee, ty tu máš nějakou voňavku? NO, mám. Smrdí? No ... já byla dnes v trhu a tam smrděli snad všichni. Jasný, no problemo, zavřu ji. Otevřeli jsme okno a bylo to lepší. Nejprve jsme se vydaly do Kolína do Daniely. Kočárků tam mají mrak, tak tam by nějaká inspirace mohla přijít.
Po delším ale nakonec úspěšném hledání místa na zaparkování jsme se vydaly do obchodu. Valču jsem dala ve vajíčku na podvozek Easywalkera, což se nakone ukázalo jako dobrý tah a šly jsme. V obchodě bylo kočárků opravdu mrak a Míše padl do oka šedý Britax. Dobrá volba. I si s ním pojezdila, šlo to krásně zlehka, líbil se jí, slušel jí ... byla nadšená. Kde se vzal, tu se vzal, přitočil se k nám pan spolumajitel a hned jestli může pomoci. Tak jsem se ho zeptala na Míšin vybraný kočárek. A to jsem neměla dělat. Okamžitě začal pomlouvat gumová kolečka, protože nejlepší jsou nafukovací, které má mimo další vychytávky Easywalker! Sdělila jsem tedy, že ten se ale nastávající mamince vůbec nelíbí, zda by nám mohl říci něco k tomu Britaxu. No, nafukovací kola jsou top a top je i Easywalker. Inu podruhé jsem sdělila informaci, že Easywalker ne. Dobře, tak když Britax, tak nafukovací - tenhle vedle. Ale ten se Míše prostě nelíbil. Nakonec jsme převedli řeč na můj Easywalker, že to byl top kočárek, škoda, že ho předělali a že by ten můj June vlastně potřeboval servis a tak že se mám ozvat. Koukly jsme se ještě na nějaké sedačky pro miminko, které by ke kočárku šly, já zjistila, jaká je ta naše Maxi-Cosi sedačka vlastně loď oproti těm prťavým vajíčkům a po skouknutí vaniček, postýlek a jídelních židliček jsme se vydaly o obchod a město dál.
Jely jsme odtamtud trochu rozladěné. Výběr krásný, ale opravdu tam propagují značku Easywalker. Ostatní značky jsou podřadné.
V Kutné Hoře jsme našly Domexim a já tušila, že to nebude na dlouho, tak si vzala Valču jen ve vajíčku. Vešly jsme do zřejmě bývalého skladu? nízký delší dům přecpaný kočárky a dalšími věcmi pro miminka a malé děti. Hledaly jsme Moon, který si Míša vybrala na e-shopu a našly jiný typ, který ale nebyl vůbec hezký. Prokličkovat mezi řadami kočárků jsem s Vali ve vajíčku dala tak tak. Kočárků dost, ale víceméně samé levnější, nebyla možnost si s kočárkem vyjet a zkusit si s ním kousek popojet, zatočit, ... děs. Do kolen mě dostal pán (majitel?), který na mě chvíli koukal a pak s údivem povídá : To jdete teprve koupit kočárek pro to dítě?? Zůstala jsem na něj překvapeně koukat, jestli to myslí vážně, že bych tahala Valču rok na ruce a nyní se mi zachtělo ji povozit a odpověděla jsem, že ne, že to je tady pro kamarádku, že já ji vzala jen v sedačce, abych se nemusela motat s kočárkem, což si myslím, že nebyl špatný nápad. Pán opáčil, že bych to nějak ... snad ... zvládla, ale asi uznal, že jsem měla pravdu a otočil se a šel. Kočárek nám žádný do oka nepadl. Sebraly jsme se a jely na oběd.
Na FB jsme si vyhlídly restauraci Čtyři sestry a těšily se na dobrý oběd. Usadily jsme se na zahrádce ve dvoře, kde bylo příjemně a za chvilku dorazila milá paní, která nám nabídla jídelní lístek, ale nezapomněla nás upozornit, že pokud nejsme objednané, budeme na jídlo čekat. Tak 45 - 60 min. Vzhledem k tomu, že nám ale nabídla polévku a pití, nevadilo, souhlasily jsme. Místo bylo příjemné, za chvilku donesla vývar pro mě a Vali a hlívovou polévku pro Míšu. Valče vývar moc chutnal a pak následovala panenka s chřestovým rizotem a Míšiny kuřecí stripsy s bramborem. Bohužel oběd nebyl tak úplně top, jak jsme čekaly, ale místo a obsluha to vylepšily.
Vali po obědě usnula v kočárku, tak jsme si daly ještě procházku po Kutné Hoře a vydaly se přes náměstí k Barboře a historickými uličkami zase zpět k autu. Po cestě jsem smutně pozorovala, kolik obchodů zase zmizelo a výloha zeje prázdnotou a kouká z ní jen černá tma.
Z Kutné HOry jsme se vydaly do Čáslavi do CCC na boty. Chtěla jsem se podívat na boty na svatbu. Objevila jsem tam celkem ucházející sandály na podpatku, který ale nebyl zcela dle mých představ. Ale nakonec jsem ozkoušela asi 3 boty a uznala, že lepší vrabec v hrsti nežli holub na střeše a milé boty, poslední v dané velikosti, vzala. Míša si vybrala sandálky bez podpatku, Vali celý nákup prospala - ideál. U pokladny jsme chtěly uplatnit 15% - 20% slevu, kterou propagovaly v obchodě, ale bylo nám řečeno, že nemáme kuponek a zákaznickou kartu. Takže za plnou. A to zas ne. Boty jsme nechaly na pultě a šly jsme to pořešit. Míša zavolala Lence, ta nám poslala obratem fotku karty, já stáhla apku Portmonka, kde jsem si otevřela kuponek a šly jsme ke kase znovu. A sleva ve výši 20% byla naše :)
Míšu jsem dovezla domů a rozloučily jsme se, Vali se vzbudila až při vystupování z auta ... byla to moc hezká sobota :)