Protože mám doma teriéra, hledala jsem mu vyžití...a vybití....
Přeci jenom, co si budeme povídat, fakt mě nebaví neustále zahazovat ty věčné krátery na zahrádce, u vrat, pod lavičkou, na záhoně...
zakopávat podminovaný živý plot a křísit jednotlivé stromky, jimž se Ari nemilosrdně rozhodla ukrátit trápení na našem bídném světě tím, že je prostě vyrve...
tajně uklízet další rozkousané boty, natajno ukradené nářadí z garáže, dílny apod...
Naše Ari je totiž plastofil - cokoli zůstane na dvoře z PVC, je mrtvé - ať je to ucho kyblíku, držátko zahradnické lopatky či hrabiček, trubka pana instalatéra či molitanový obal na trubku pana topenáře, plastová pantofel na ven, krytka stojánku od kola!, šlapka na kole !!!!... prostě nic nezůstane ušetřeno velmi ostrým zubům mého chlupatého čtyřnohého přítele.
Takže jsme zkusili běh u kola - NE. Ari má totiž jednu zadní nožičku slabší. Zřejmě špatně srostlá zlomenina a Ari si nožičce ulevuje. A u kola si ulevovala hodně a neustále zpomalovala, takže jsem uznala, že to nebude ono. Navíc nesnáší kšíry.
Z toho samého důvodu jezdím sama na in-linech.
Z Ari se postupem času stala vášnivá aportérka, takže aportování nám taky pomáhá zbavit se přebytečné energie rozumným způsobem.
Také jsme malinko zabrousili do oblasti dogdancingu.Takže občas si dáme pro pobavení jen tak přeskoky, proběhy, pac nebo jiné cviky na zklidnění. Ale nic vážného ;-)
Na jaře 2007 jsme absolvovali základní kurs poslušnosti a doma cvičíme základy, aby Ari mohla bez obav i do města a mezi lidi.